THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sobotní program bývá obvykle ještě náročnější, než ten páteční. Začátek byl naplánován na desátou hodinu dopolední, konec na třetí hodinu ranní. Během této doby vystoupilo neskutečných 28 kapel na jednom pódiu. Celou tuto dávku byl schopen snést pouze velmi otrlý jedinec. Ráno jsem si říkal, že se pokusím shlédnout alespoň dvacítku band, no nakonec se mi ano to nepodařilo, ale myslím si, že o to nejlepší jsem určitě nepřišel a nepřijde o to tím pádem ani vy!
Dopolední návštěva města Trutnova se nám kapánek protáhla a já z dopoledního bloku propásl hned první čtyři kapely, což mě mrzí hlavně v případě slovenských CRANIOTOMY, na které jsem byl poměrně zvědavý. Nu což, snad se dočkám alespoň jejich nahrávky, kterou mi kluci přislíbili. Mé první sobotní setkání s hudební produkcí byl set kdyňských psohlavců (jak poznamenal ve své recenzi na jejich aktuální kotouč „Reward“ mistr Šotouš) MARTYRIUM CHRISTI, kteří se mi se svým brutálním death metalem velice líbili. Jedinou vadou na kráse byl čas jejich vystoupení, který připadl zrovna na pravé poledne a díky kterému neměli kluci tak početné publikum, jaké by nepochybně zasluhovali. 20 minut uběhlo jak voda a po nezbytné pauzičce nastupují na scénu západočeši PERVERSIST, jejichž pojetí grindcoru mám velmi rád. I zde musím litovat méně početného publika, které vzhledem k polednímu termínu setu PERVERSIST bylo zastoupeno, stejně jako u předchozích kapel, v poněkud menším počtu.
Mnozí ještě dospávali opici a lepší budíček, než tuto karlovarskou smršť, si rozhodně nemohli přát:-) Barneyho prasečí ryk je vskutku exceletní. Nejedna grindová drtička může západočechům jejich vokalistu závidět. Hoši se soustředili hlavně na prezentačku aktuálního matroše „Necrophilharmony“, ale došlo i na hitovku „Viva La Corida“, kterou si fandové doslova vykřičeli.Z dalšího programu mi uniká domácí DEFLORACE a německý dvojblok SEE YOU IN HELL a STERBEHILFE, ale co jsem měl možnost slyšet názor druhých, o moc jsem tím nepřišel. Stíhám alespoň závěr setu holandských grinderů COLLISION a to, co jsem měl možnost shlédnout a slyšet, působilo poměrně dobrým dojmem. Ovšem v tu chvíli jsem byl hlavně zvědavý na to, co předvedou královehradečtí NEGLIGENT COLLATERAL COLLAPSE. A opět jsem spolu s rozrůstajícím se davem nebyl zklamán. Prostě krásný pohodový gridcore.
Z dalších účinkujících si nenechávám ujít děčínské FLESHLESS. Jak jsem se kolem koukal, nebyl jsem jediný zvědavec. Krátce předtím se nad areálem prohnal maličký deštík, který však nikoho nepřinutil k taktickému ústupu pod střechu. Právě naopak. S ubývajícím časem a blížícími se vystoupeními hlavních hvězd večera se dav pod scénou čím dál více rozrůstal. K dobré atmosféře přispěli samozřejmě i FLESHLESS mající už velmi početnou fanouškovskou obec, dávající o sobě vědět ihned od prvního tónu trutnovského vystoupení severočechů. Zaznívají kousky i ze starších desek, hlavní prostor však pochopitelně dostává aktuální počin „Nice To Eat You“. Mezitím se stihne vokalista Vláďa ještě velmi nelichotivě zmínit o jisté (ne)demokratické politické straně a já si v tu chvíli říkám, že mi mluví z duše:-) Pro ty, kteří to náhodou neví, řeč je o rudých soudruzích z KSČM. Po 25-ti minutách se FLESHLESS za nadšeného potlesku ze scény odporoučí a já se poroučím taktéž. S jimim ze slovenského webzinu „Incipitum“ si dáváme kecací a pivní pauzu, jedním očkem však sledujíc hodiny, abych nepropásl moravské chasníky z MELANCHOLY PESSIMISM. A ti přesně 10 minut po sedmé nastupují obnažit naše sluchovody pořádným kusem kvalitního death/grindu. Mohu říct jediné: výborná show! Energii obsaženou v jejich muzice dokázali hoši skvěle přenést i na publikum a to se očividně parádně bavilo. Myslím si, že mnohé (převážně německé) spolky ze západu od našich hranic vystoupivší na letošním Obscenu se mají od MELANCHOLY PESSIMISM hodně co učit. Nehledě na kvalitu produkované muziky těmito moraváky, která je v porovnání s právě mnoha západními kapelami minimálně o třídu vyšší.Myslím si, že je to právě případ i hned následujících COCK & BALL TORTURE, jejich grind&roll mě moc nebral. Jediné, čeho na letošním obsínu lituji, je to, že jsem díky vlastní blbosti promeškal téměř celý set holanských maniaků HOUWITSER. Co se dá dělat. Každopádně belgickou legendu AGATHOCLES jsem si pohlídal.
Jestliže mě tohle trio už několik let nedokázalo oslovit ze svých desek, na koncerně je to úplně o něčem jiném. Nezlomné trojka ve složení Jan, Matty a Burt předvedla to nejlepší, co se ten večer z jejich strany předvést dalo. Skvělá jízda od začátku do konce vyplněná jejich punkem načichlým grind/mince corem dokázala strhnout i mě. Punkové tendence v jejich muzice mi poslechem studiovek docela vadí, ale když to agáti rozbalí živě, je to prostě paráda. Lidi řádí jaksepatří a z pódia na naše hlavy lítá jedno tělo za druhým. Já si vědom, že na to nemám buňky, nahoru nelezu a vše vychutnávám hezky zespoda. AGATHOCLES je skvělá koncertní kapela, což onen sobotní večer v Trutnově na 100% potvrdila. Jejich nové desky budu sice úspešně ignorovat i nadále, ale jakoukoliv koncertní aktivitu těchto belgičanů v mém okolí budu velmi bedlivě sledovat.
Sobotní noc pomalu vrcholila a čurby coby pořadatel nám nedopřává ani kousíček oddechu, jelikož po kratičké pauzičce nastupují rakouští smradlavci PUNGENT STENCH, kteří se po létech vrátili s aktuální deskou “Masters of Moral – Servants of Sin”. Tímto počinem se PS z bývalých death/grind chlíváků transformovali do brutální death metalové podoby. A nutno říci, že tato podoba jim jde náramně k duhu! 40 minut vyhraněných pro PUNGENT STENCH bylo bezpochyby absolutním vrcholem sobotního večera. Rakušáci se pochopitelně opírali o skladby z aktuální desky, ale neopomenuli ani doby minulé. Zvuk byl výborný, výkony všech tří muzikantů rovněž, takže verdikt nemůže být jiný, než jednička s hvězdičkou! Energii muziky PUNGENT STENCH podlehl i Vlakin, coby jeden z členů pódiové ochranky, což se projevilo tím, že zahodil image tvrdého a neustupného ochránce prostoru vyhrazeného pro kapelu a začal “pařit” jako to stádo pod pódiem. Což pochopitelně nebylo vůbec na škodu, právě napoak, ještě více to umocnilo letošní výborný dojem z práce pořadatelů.
Pro jistotu nikam neodcházím, abych opět nepropásl jednoho z taháků festivalu, jak se mi to stalo v případě HOUWITSER-u. Řeč je tentokráte o anglických GOREROTTED, na které jsem byl znalci upozorněn. A vskutku, bylo se na co dívat, nebo spíše poslouchat. Po pravdě řečeno GOREROTTED nejsou nijaká progresivní smečka přinášející něco nového, ale každopádně jsou výborně zahraný grindcoreový standard, který je pro každého fandu stylu nutností. Koncertně to byla rovněž paráda a intensivní masakr, takže spokojenost … Což se ovšem nedalo říct o následující bandě – TOTAL FUCKING DESTRUCTION v jejíž sestavě figuruje bicmen Hoak známý ze svého působení u dnes již zesnulých BRUTAL TRUTH. A defacto celý set těchto amíků byl přizpůsoben této osobě. Všechny světla mířily na něj, bicí byly nazvučeny jako dominantní nástroj a zbylý dva členové se museli spokojit s podle mě otřesným zvukem kytar. Podle toho taky těch 35 minut vypadalo. TFD svému názvu udělali pěknou ostudu, protože ačkoliv to destrukce byla, ale ne na tom správném místě. Neměl jsem možnost slyšet tuto chásku ze studiových nahrávek, ale koncertně to byla opravdu tragédie. Od nazvučení kytar až po rozháraný projev celé kapely na scéně.
Jelikož jsem hodlal za dva týdny v Praze shlédnout pražáky LYKATHEA AFLAME při jejich koncertě v pražských Klánovicích, rozhodl jsem se podlehnout celodenní únavě a zapadnout do stanu, z čehož vyplývá, že mi unikají i CRUSHER, PURULENT SPERMCANAL a brněnští MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY. Na druhý den veselá cesta domů a spokojenost nad skvěle prožitým víkendem plným skvělé muziky a dobré nálady!
Nezbývá než poděkovat Mr. Čurbymu za další organizačně skvěle zvládnutý ročník obscénního extrému a vyjádřit přání dalších a dalších každoročních trutnovských klání v podobném, ne-li ještě lepším duchu!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.